Vytisknout
Zobrazení: 3427

EEC2015 Markvart2

Do Německa na poslední závod sezony jsme přijel průběžně druhý s tím, že se ještě porvu o titul. Věděl jsem že to bude zajímavé, ale nečekal bych, že až tolik. Ale popořádku. Závod začal v pátek večerním prologem, který byl velmi hezky udělán a jel se za umělého osvětlení. Byla to nejen show pro diváky, ale i zpestření pro nás jezdce. Abych mohl pomýšlet na titul, musel jsem Nicolu Pellegrinelliho porazit oba dny. Ve třídě E1 junior jsem nakonec obsadil třetí místo. Nicola skončil až na šestnáctém místě. To není špatný začátek pomyslel jsem si. Ale ěděl jsem, že to rozhodující se bude odehrávat až v sobotu a v neděli na trati závodu.
V sobotu jsem zajel na prvním testu třetí nejrychlejší čas a byl jsem rychlejší než Pellegrinelli o 3 minuty. Jak jsem se později dozvěděl, Nicola měl pád a poranil si ruku a musel odstoupit. Vypadalo to, že cesta k titulu může být volná i když jsem to samozřejmě Nicolovi nepřál. Sobotu jsem zakončil třetím místem a vyhoupl se do čela celkového pořadí. Vyhrál Francouz Abgrall, který se ale tím pádem na mě dotáhl na rozdíl jediného bodu. Věděl jsem, že neděle rozhodne. Musel jsem dojet před Davidem Abgralem. Pokud by se mi to povedlo, byl bych mistr Evropy. Spát jsem šel s tím, že v neděli zatáhnu hned od začátku a že svou šanci nepustím.
Jak jsem řekl, tak jsem udělal. V neděli jsem vstal dříve než ostatní. Šel jsem se rozběhat a zdravě nabudit na start. Hned na prvním testu jsem ze sebe vydal maximum a Abgrallovi jsem nadělil 9 vteřin. Lepší začátek dne jsem si nemohl přát. Bylo na Francouzské výpravě vidět, že jsou lehce nervózní a pokukují po mně. To jsem ještě nevěděl co mě čeká. Při jízdě po trati mi motorky dvakrát střelila a dokonce jsem si ji dvakrát zašlápl. Jednou startér fungoval a jednou zase ne. Do časovky jsem nakonec dojel a začali jsme s taťkou hledat příčinu. Startér přestal fungovat což mě docela znervóznilo. Našlápnout motorka šla, tak jsem ji našlápl a vydal se dále na trať. V lese motorka neposlouchala. Vynechávala a nechtěla jet. Zastavil jsem a zkoušel jsem vyměnit palivová sitka a vše zkontrolovat a snažil jsem se zjistit příčinu. Mezi tím mě předjelo pár jezdců. Hrozný pocit, když vám jde o titul a motorka stávkuje. Nakonec naskočila a až na start dalšího testu jela normálně. Modlil jsem se, aby to bylo už v pohodě. Odstartoval jsem do testu a po třech zatáčkách se závada projevila znovu. Chvíli to jelo a chvíli zase ne. Musel jsem zastavit a snažil jsem se zjistit co se děje. Kontroloval jsem všechny dráty. Na startéru, na chcípáku, všechno jsem rozpojil a zase zapojil. Všechno co mě napadlo a co mi poradil taťka. Trošku jsem si zařval, ale ani to nepomohlo. Vše marné. Věděl jsem, že je to v háji a tenhle závod nedokončím. Ještě jsem chtěl vyměnit vstřik, ale už to nemělo cenu. Přepadla mě beznaděj. Sedl jsem si a jen koukal jak mi titul utíká mezi prsty. Mrzelo mě to o to víc, že jsem tomu dal 120 %, ale technika byla proti.
V depu jsme pak zkoušeli měnit díly z druhé motorky. Nádrž, relátka, vstřik atd. Pořád nic. Až když se vyměnila baterka tak vše běželo jak mělo. Závada byla v baterce, které se rozpadla uvnitř a jak jsem jel přes díry, tak někdy fungovala a někdy ne. Bohužel motorka bez baterky prostě nejede. Někdy se to tak prostě semele. Mrzí mě to o to víc, že jsem letos opravdu toužil po titulu. Vytrpěl jsem si svoje, když jsem jel v Chorvatsku týden po operaci klíční kosti. Vše marné. Jsem rád, že nakonec dopadlo alespoň třetí místo a že jsem nevyšel úplně naprázdno. Jak se říká. Vše špatné je k něčemu dobré. Slibuji, že máknu a že se na jaře postavím na start ještě rychlejší a lepší a že se znovu o Evropský titul porvu! Všem Vám děkuji za podporu. PM#1

Zdroj: Patrik Markvart

 
Ještě nemáš účet? Registruj se!

Přihlásit se ke svému účtu